Loupak.cz - Vtipy

Slovák na poště: „Máte ceruzku (= tužku)?”
„Nie, dva kluky!”

Roubíček a Kohn jdou na trh. Cesta je dlouhá a vede bažinatou krajinou. Co chvíli přeskočí přes cestu žába. Roubíček povídá Kohnovi: „Když jednu žábu chytneš a sníš, dostaneš ode mě 100 korun.”
Kohn se dlouho nerozmýšlí, popadne žábu a v mžiku ji má v útrobách. Roubíček s velkým sebezapřením zaplatil prohranou sázku. Po trhu se oba vracejí stejnou cestou zpět. Roubíček, který nemůže zapomenout na prohraný peníz, se ptá Kohna: „Ty, Kohn, dáš mi také 100 korun, když jednu žábu sním?”
„Nu, pročpak ne,” odpověděl Kohn.
Roubíček se vrhl po žábě a v okamžiku se ztratila v jeho ústech. Kohn vrací dle úmluvy 100 korun. Oba jdou zamyšleni cestou dál... Delší ticho přeruší Roubíček dotazem: „Ty, Kohn, řekni mi, proč jsme ty žáby vlastně žrali?”

Přišel židovský svatý Mikuláš. Sjel komínem a povídá: „Tak, děti, kdopak si chce koupit nějaký dárek?”

Dva Indiáni se ztratili na poušti a starý říká: „Synu, zkus vystřelit, třeba nás někdo uslyší.”
Tak vystřelí. A zase: „Synu, zkus vystřelit, třeba nás někdo uslyší.”
Tak znovu vystřelí. Takhle to je ještě jednou a zase: „Synu, zkus vystřelit, třeba nás někdo uslyší.”
A mladý: „Nemohu, otče, došly mi šípy!”

Kdo se nejvíc bojí do Ruska?
Premianti.

Na mezinárodní konferenci se o přestávce někdo ptá Číňanů: „Jsem fascinován vaším jazykem. Celé to dlouhé povídání váš překladatel vyjádřil pěti slovy! Mohli byste mi říct, co ta slova znamenala?”
„Kecá... ještě kecá... už dokecal!”

Co je to: Hubený, hubený, hubená, hubený, hubená?
Fronta Somálců na maso.

Skot chtěl koupit od souseda slepici.
„Dobře, prodám ti ji moc rád,” souhlasil soused, „ale bude lepší, když přijdeš až navečer.”
„A proč, sousede, až navečer?” diví se zájemce.
„Protože do té doby mi ještě snese nějaká vejce!”

Přijde strážník do rakouského supermarketu a říká: "prosil bych dvě tužkové baterky."
Prodavačka nechápavě odpovídá: "Wie bitte?"
A policajt na to: Nabité, ty krávo!!!"

Skotovi onemocněla žena a bylo třeba zajít do města pro lékaře. Skot se pěšky vydal na cestu, ale asi tak po pěti mílích si na něco vzpomněl a jde zpátky. Zaťuká na okno chaloupky a zvolá: „Poslouchej, Allis, kdyby se ti trochu ulevilo, vstaň a zhasni světlo!”